Proč se mě ptají na věci, co mám v životopisu?

Článek o rozhovoru s panem masérem a třech otázkách, kterými my HRři/náboráři/personalisté prý týráme lidi.

Proč to píšu

V pondělí jsem byla na masáži. Lidé mají tendenci si se mnou povídat, nevím přesně čím to je, ale i cizí lidé mi často vypráví velmi detailně o svém životě. Pan masér taky. Nejdřív se pochlubil, že jel ráno načerno, ale vůbec na to není pyšný a zítra si tu tramvajenku fakt už koupí. Potom, že ho vyhodili od maturity kvůli angličtině. A nakonec se rozpovídal o několika pohovorech, kde byl v poslední době. Netušil, že jsem HR. Zkusila jsem mu, mezi vlnami palčivé bolesti kolene, odpovědět a svoje odpovědi nabízím i vám.

Proč mám říkat něco o sobě, když jsem jim poslal životopis?

Jak jste dali dokupy svůj životopis? Naházeli jste na stránku data a firmy/školy, pak jste pokračovali vyplňováním hluchých míst, poslali jste to kámošce, co má lepší oko na korekci chyb a formátování, s mámou jste probrali, jestli tam ještě přidat to či ono…? Tak nějak? Nebo jste si stáhli nějaký přednastavený formulář a ten jste vyplnili chvilku před odesláním? Přepisovali jste hezké CVčko kámošky? Tak nebo jinak ten životopis nakonec vypovídá o vás a taky o pár dalších lidech, že? Tak proto.

První otázka

Moje první otázka na pohovoru zní: Řekněte mi něco o sobě, kde jste dosud studovala, pracovala, a co vás přivádí na tenhle pohovor. To je hrozná otázka, že jo? Kde máte začít?!? Nemůžu být konkrétnější? Můžu, ale nebudu. Chci vám dát prostor. Všechen myslitelný prostor. A hrozně moc mě zajímá, co s ním uděláte. Kde začnete. Co je pro vás důležité. Co všechno zmíníte. Jestli je to relevantní pro pozici, kterou obsazuji. Konec konců, že tahle otázka padne, to jste přeci věděli. Mohli jste se na ni dokonale připravit. Není to žádná podpásovka. CVčko jsem četla. Ale protože netuším, kolik v něm je z vás samotných, tak si nemůžu nechat ujít jedinečnou šanci se něco dozvědět opravdu, OPRAVDU o vás.

Hmmm, hmmm, to mě nenapadlo, hmmm. Tak já si do příště asi něco připravím. Můžu se zeptat ještě na další?

Proč nenapíší do inzerátu kolik mi zaplatí a ptají se mě, kolik chci? Jak mám vědět, o kolik si mám říct?

Pojďme přeskočit lakonickou odpověď, že na otázku kolik chcete, je dobré odpovědět, kolik chcete 🙂

Tohle je o kousek zapeklitější. V inzerátech to některé firmy píšou, jiné do jobsů zadávají rozpětí, takže hraním si s filtrem dokážete zjistit plus mínus částku. A jiní to nepíšou. Každá z možností má své důvody, výhody a nevýhody, na to se můžeme mrknout v jiném článku. Ale jak tedy odpovědět? Já jsem za pravdu. Pokud se bojíte, že částku podstřelíte nebo přestřelíte, navrhuji několik možností.

  • na stávající pozici mám XY.000 a rád/a bych měl/a víc
  • záleží na detailním popisu práce a benefitech, ale nešel/nešla bych pod XY.000
  • zjistil/a jsem si, že běžné ohodnocení na tuhle pozici tady v Brně je XY.000, to mi přijde fajn, ale záleží na odpovědnosti/benefitech/jestli je k pozici auto/jaká je možnost práce z domova apod.

Prostě nemusíte dát jedno specifické číslo. Vezměte to jako začátek rozhovoru a celé oblasti odměňování.

Docela jiný postup ale doporučuji, pokud měníte obor nebo hledáte první pozici. Pak je totiž rozumné třeba snížit požadavky na zkušební dobu, než se zaškolíte. Nebo část platu vyměnit za možnost na účet firmy absolvovat potřebnou certifikaci apod. Pokud opravdu nevíte, rozhodně si zkuste dopředu zjistit, kolik je v dané lokalitě běžné (statistiky čtvrtletně zveřejňuje Úřad práce a svoji statistiku mají i již zmíněné jobsy), to porovnejte s tím, kolik umíte a kolik chcete. Pokud jsou to hodně rozdílná čísla, dopředu si připravte argumenty.

A co jsem odpověděla panu masérovi? Oni nějaký rozpočet mají, většinou to není jedna částka, ale rozpětí od-do a nezveřejňují to proto, protože by si pak všichni říkali o to největší číslo bez ohledu na to, kolik toho umí. A ptají se proto, aby věděli, jestli budete s jejich nabídkou spokojený a jestli si vás budou moct dovolit. A upřímně, většina lidí, co dělají pohovory, tuhle část taky nemá moc v oblibě, protože kandidáti jsou nervózní a mlží. Když budete upřímný, určitě to ocení a domluvíte se o to snáz.

Hmmm, hmmm… (bolest v koleni jako blázen)… a co koníčky? Mám dát do životopisu koníčky?

Jak je to s koníčky v CVčku

Já je tam píšu. A když mentoruji kariérní změnu, radím je uvést. Ale taky radím přemýšlet o tom, proč je tam dávat a jak vám to může pomoci. Nebo uškodit. Dejme tomu, že se hlásíte na pozici, kde budete s menším týmem pracovat a projektech pro klienty. Ale dosud jste pracovali jen na jedné pozici, která byla administrativní a samostatná. Takže vaše stávající náplň práce neříká nic o tom, že jste skvělý týmový hráč. Pokud jste a můžete to dokázat něčím jiným než praxí, tak tohle je vaše šance. Hrajete basket? Vedete skautský oddíl? Hrajete s přáteli divadlo? Tak to tam určitě napište. Ukažte se, prodejte se, nebojte se ukázat, že i když jste v týmu nepracovali na té jediné pozici, co jste zatím stihli, tak jste skvělý týmový hráč.

To zní dobře. Ale říkala jste, že mi koníčky můžou uškodit. Jak? Představte si, že se hlásíte do nějaké velmi konzervativní společnosti s dlouhou tradicí, o které víte, že se tam chodí v oblecích a kostýmcích. Nevadí vám to, ale ve volném čase vás baví několik extrémních sportů, tancování karnevalové samby a navrch chováte nějaká ta nebezpečná zvířata. Můžete namítnout, že do toho nikomu nic není a že to přece nemůže bránit tomu, pozvat vás na výběrové řízení. Já říkám, že pokud si nejste jistí, že to firma ocení, tak bych to do životopisu nedávala. Rozumím i argumentu, že “pokud mě nechtějí se všemi mými piercingy, tak tam nechci pracovat”. To je v pořádku. Ale bavíme se o tom, co dávat do životopisu, pokud tu práci fakt chcete. Coca-Cola taky v reklamě neříká, kolik obsahuje cukru…

Pan masér tuhle otázku vyhodnotil tak, že je dobře, že má v životopise fotbal, protože ten je kolektivní a i když je masér, tak by ho mohli podezírat, že je málo komunikativní. Upřímně, nikdo, kdo by ho viděl dvě minuty by ho z toho rozhodně nepodezíral 🙂 A já jsem byla ráda, že tuhle otázku nepovažoval za problematickou a moje koleno nedostalo další zvýšenou péči 😀

A jak to máte vy? Jakou nejblbější otázku jste dostali na pohovoru? A jak jste se s ní poprali? Na vaše otázky čekáme TADY a třeba se v nějakém dalším článku mrkneme na to, jak se poprat s pár dalšími.

Eli

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *