Sandra Dražilová Zlámalová – máma s čerty kam se podíváš

Se Sandrou jsem se poznala v kurzu, který jsem vedla, a kde se ona učila, jak na brand pro svoje nové ubytování. Tehdy za sebou měla pár krůčků, web (o kterém jsem řekla hrozné věci a který mě pak nechala předělat) a velké sny. O půl roku později byla majitelkou ubytování, kam se hrnou klienti přes Facebook, LinkedIn i Booking a která už si brousí zuby na splnění dalších snů. Je to největší dříč, co znám, a taky máma tří malých čertů. Ať ji znáte nebo ne, pojďte se na ni podívat mýma očima.

Ahoj a vítej u rozhovoru se zpatkynapodpatky.cz!

Eli: Představíš se nám, prosím? 

Sandra: Ahoj, jmenuju se Sandra Dražilová i Zlámalová 😀 podle toho, co hledáte. Jsem máma tří draků a autorka knížek pro děti. A taky jsem majitelka chalupy Čertův mlýn v Jizerkách.

Eli: Proč jim říkáš draci a ne čerti?

Sandra: Protože draci jsou vyšší level než čerti. 

Eli: Co mi povíš o svých dětech?

Sandra: Jsou tři, všechno kluci, nejstaršímu je 5,5 a pak mám tříletá dvojčata.

Eli: Kolik jim bylo, když jsi začala studovat/pracovat?

Sandra: Lepší otázka by byla: Přestala jsi někdy pracovat?

Pracovala jsem vlastně vždycky, i se starším, i s dvojčaty, mimo pětiměsíční pauzu v práci s dvojčaty. I když. V té pauze po narození dvojčat jsem napsala knížku, tak nevím, jestli se to počítá. 

Moje děti mě inspirují a třeba mlýn jsem navrhovala tak, aby to vyhovovalo drakům, jako jsou ti moji – aby celý mlýn byl odolný až nezničitelný a ráj pro děti.

Sandřini draci na mlýně – fotka od Hanky z fotomziky.cz

Eli: Pojďme se blíže podívat na tvoje pracování – vím, že jsi učila, překládala, tlumočila, píšeš a máš mlýn, to je se třemi dětmi solidní nálož. Pojďme se podívat třeba na mlýn. Jak jsi začala a jak to jde?

Sandra: Ještě před pár lety mlýn patřil mojí kamarádce, která se odstěhovala do Švýcarska. A já tam chodila větrat a uklízet. Jen tak. Aby nechátral. A čím víc jsem tam chodila, tím víc se mi líbil a tím víc jsem si říkala, že by se dal určitě využít i líp. Před dvěma lety přijela a poprvé řekla, že uvažuje o prodeji.

Eli: Takže jsi rozbila prasátko a koupila mlýn?

Sandra: Kdepak, začala jsem vyřizovat hypotéku a řešit, jak to vlastně celé uchopit. Chtěla jsem, aby to bylo jiné. Aby to nebyla další chalupa v Jizerkách. Bez příběhu, bez důrazu na děti. A od myšlenky na perníkovou chaloupku jsem se neuměla pohnout k ničemu dalšímu, když jednou přišel muž z noční a ve dveřích mi oznámil: Bude to čertův mlýn. A než jsem se na něco stihla zeptat, usnul. 

Eli: To musela být krušná noc 😀

Sandra: No jo, on neměl žádný super vysvětlení vlastně ani ráno, prostě ho to napadlo, představoval si na chalupě mlýnské kolo a já pak čerta na střeše a k pohádce to bylo už jen krok.

Podpatková poznámka: Rozhovor vedeme na mlýně a potvrzuju, že tu je mlýnské kolo, i když jsme pár metrů na potokem a čertů je tu několik, venku i uvnitř, na střeše nakonec tedy žádný není.

Eli: Takže mlýn, vlastně není mlýn?

Sandra: Vlastně ne, protože mlýn a původní mlýnské kolo jsou zazděné v továrně, ze které je aktuálně Jizerskohorské technické muzeum.

Eli: A budova Čertova mlýna?

Sandra: Ta spadala k továrně a byli tam ubytovaní lidé, kteří ve mlýně pracovali. 

Čertův mlýn – www.certuv-mlyn.cz

Eli: Přeskočíme o kousek dál. Myšlenka na ráj pro děti a čertovskou pohádku je na světě, hypotéka vyřízená, mlýn tvůj – co následovalo?

Sandra: Následovaly boje s řemeslníky. Třeba, když se dělaly omítky, chtěla jsem, aby je dělaly rukama a ne nástroji. Chtěla jsem, aby všechno bylo zrekonstruované, ale působilo staře, původně, čertovsky. Nechtěj vidět výraz truhláře, který vyrobil kuchyňskou linku a já po něm chtěla, aby do ní zasekl nástroje a udělal drápance jako od čerta. Nákres mlýnského kola jsem předala včetně rozměrů a ne jsem rovnou řekla, že  Ne není odpověď a tak se dělalo tři měsíce, celkem vznikla čtyři mlýnská kola a nakonec je tam to, které jsem nakreslila. Ale jak říkám, byly to boje.

Když jsme byli už se vším hotovi, tak mě takhle při večeru napadlo, že vlastně potřebujeme ještě jednu koupelnu a záchod, protože pro patnáct lidí jedna koupelna a jeden záchod nebudou stačit, že ano. Nakonec jsem se musela vzdát plánů na malé peklo pod schody a máme dvě koupelny a dva záchody. Ale nebudu ti lhát, obrečela jsem ho.

Eli: Kdy jsi finálně začala?

Sandra: V lednu 2019 jsme mlýn koupili a 20.6.2019 jsme ho otevřeli, mezi tím tam dělaly i čtyři party dělníků najednou, aby se rekonstrukce stihla. 

Eli: 20.června jsi otevřela mlýn, spustila FB stránku a začali se hrnout cestovatelé?

Sandra: FB stránku jsem spustila už o měsíc dřív, dneska vím, že to mělo být o půl roku dřív, ale i tak se nakonec léto povedlo za dvou třetin naplnit, ačkoli jsem musela přistoupit k last minute slevě. Chybami se člověk učí. 

Eli: Co děláš teď jinak a jak se ti daří?

Sandra: Tak konečně mám webovky a mám je na spoustě cestovatelských a ubytovacích stránek a ve spoustě katalogů, FB stránku už nedělám ze dne na den, mám vizi na celý rok a jak se mi daří? Trpělivost růže přináší. Buduju vztahy, interaguju, zajímám se, povídám si s lidmi a postupně to nese ovoce – hodně zákazníků chodí z FB stránky a začínám se postupně usazovat i na LinkedInu.

Sandru najdete nejen na Facebooku, ale i na LinkedIn
– její profil najdete TADY

Eli: Jaký je tvůj mlynářský sen?

Sandra: Postavit ještě jednu chalupu a znovu s příběhem, tentokrát s tím, který najdete v knížce o Kulíškovi. 

Podpatková poznámka, kdyby vás příběh zajímal, stačí napsat Sandře a knížku si objednat u Sandry, její spisovatelskou FB stránku najdete TADY.

Eli: Jak jsi vyzrála na skloubení dětí a práce?

Sandra: Když jsem jezdila tlumočit ještě s Vojtíkem, tak jsem měla hlídací babičky. Od doby, co mám dvojčata a mlýn, tak se spíš střídáme s manželem, ne každý si vezme na hlídání tři malé kluky. No a pak pracuju po večerech a v noci.

Eli: Co je nejlepší vychytávka, cos zatím objevila? Co ti opravdu funguje? 

Sandra: Občas si říct, že když nejde o život, tak jde o … a dám si chvilku pauzu, vypnu telefon, odložím počítač a jdu se projít, zaběhat si nebo na běžky.

Eli: Stíháš i nějaké koníčky? Jaké? A kdy se k nim dostáváš?

Sandra: Mám jako koníček psaní a o tom jsem ti slíbila rozhovor příště. Krom psaní třeba lezení a to potřebujeme hlídání nebo musí být kluci ve školce, protože lezeme s manželem. A hodně sportuju – kola, běh, brusle… Ale to se dá zvládnout s dětmi, já na bruslích, děti na odrážedlech a jedeme na stezku.

Eli: Vyber si tři libovolné otázky z následujících a odpověz na ně, prosím.

–01– Kdybys mohla pozvat na večeři kohokoli – je jedno odkud je, je jedno, jak je zaneprázdněný a je jedno, jestli je to živá osoba, zemřelá osoba nebo fiktivní postava – kdo by to byl a o čem by sis s ním chtěla popovídat?

Sandra: Pozvala bych svoji zemřelou babičku a zasmály bychom se spolu. Babička milovala módu a podpatky, vždycky chtěla ze mě mít holku na podpatcích, v šatech a já byla vždycky pro džíny a kecky a asi by koukala. že jsem si splnila sen, píšu knížky, že mám manžela a děti. Myslím, že by tak v půlce večeře odložila příbor a řekla svoji obvyklou hlášku: Sančo, já se z tebe vážně picnu.

–03– Kdyby ses měla zítra probudit s nějakou superschopností, jakou by sis vybrala?

Eli: Tipuju neviditelnost.

Sandra: Hele, to vůbec, já bych chtěla zpěv, já vždycky chtěla umět zpívat a od malička zpívám falešna tak, že se to nedá poslouchat, i když jsem teda ze zpěvu udělala zkoušku na vysoké, dodneška nevím, jak se mi to povedlo. Občas si na to vzpomenu a říkám si, že prostě nic není nemožné 😀

–05– Co je tvojí nejlepší vzpomínkou?

Sandra: To mi bylo patnáct a já si celý dětství hrozně přála Barbie od Mattela a nikdy jsem ji nedostala, protože si to naši nemohli dovolit. No a v těch patnácti jsem ji dostala. Měla jsem obrovskou radost a schovala jsem si ji pro svoji budoucí dceru. Nesměj se. Pořád ji mám někde na půdě. 

Výlet do panenské přírody máte z mlýna na dosah ruky.

Eli: Na co jsem se tě zapomněla zeptat a určitě by tě mrzelo, že ses o to  nemohla podělit?

Sandra: Mám dojem, že ses zeptala úplně na všechno. Nechám si víc do dalších rozhovorů.

Eli: Kde tě čtenářky našeho blogu můžou najít?

Sandra: Mlýn najdou na Facebooku a webu. Pokud mají doma pár čertíků, určitě jim ukážeme Jizerky úplně jinak, než je dosud znají 🙂

Děkujeme moc za rozhovor a hodně štěstí!

Sandru najdete ve skupině Zpátky na podpatky – všechny odpolečně – určitě se zastavte na kus řeči 🙂

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *