Rozhovor s Janou Šmídovou – mámou, která jede

Jája, jak jí říkám, vlastním jménem Jana Šmídová, je naprosto neuvěřitelná žena. Poznaly jsme se díky stejně starým synům. Je o pár týdnů starší než já. Roky nemohla mít děti a měla zažádáno o adopci. Když ztratila naději, že k adopci dítě získá, založila firmu. O čtyři roky později má firmu a děti rovnou tři. Jestli chcete vědět, jak se taková věc povede, přijměte pozvání k rozhovoru se ženou, která jede životem. 🙂

Ahoj a vítej u rozhovoru se zpatkynapodpatky.cz!

Jája s partnerem a dětmi Rozou a Toníčkem

Eli: Představíš se nám, prosím? 

Jája: Jmenuji se Jana a je mi 41 let. V současné době jsem na mateřské dovolené. Mám tři děti, tři roky po sobě.

(Podpatková poznámka – známe se díky prostřednímu a Jáju považuju za naprosto neskutečnou už od doby, co měla první dvě 😀 )

Jája: Nejstarší Roze budou letos 3 roky, prostřednímu Toníčkovi v květnu 2 roky a nejmladší Aničce jsou v tuto chvíli čtyři měsíce. Nejvíce se věnuji dětem, ale jsem snažím se zvládnout i svoji firmu. Jmenuje se Červený králík s.r.o. a je zaměřená na koloběžky.

Eli: Jak se stalo, že jsi založila Červeného králíka?

Jája: Firmu jsem založila v roce 2016 v době, kdy jsem byla už osmým rokem v adopčním řízení a to, že jsem neměla děti, bylo velkým nesplněným snem, který jsem bohužel více nemohla ovlivnit. Koloběžky a cestování na koloběžkách bylo v té době mou vášní, a tak jsem si řekla, že zkusím v tomto směru i podnikat. 

Eli: Takže z koníčku práce? Jak to probíhalo, založilas s.r.o. a zákazníci tě vzali útokem?

Jája: Ano, z koníčku práce. A musím přiznat, že začátky byly fakt těžké a nedařilo se tak, jak jsem očekávala. Možná to bylo tím, že v té době jsem byla přesvědčená, že je to taková ta príma věc, která musí každého chytit, ale tak tomu bylo jen v mém zorném poli. 

Jája je na koloběžce nejen výletník, ale i cestovatel

Eli: To je asi častá věc. Jak to pokračovalo?

Jája: Dnes můžu jen spekulovat, jestli to bylo tím stresem, nebo osud je takový šprýmař. Ale ten samý rok, jsem zjistila, že se stalo nemyslitelné a já jsem těhotná. V té chvíli šla firma stranou a tak nějak si žije vlastním životem. Překvapivě je v současné době na tom lépe než na začátku. 

Eli: Jak jdou skloubit tři takhle malé děti, každé s jinými potřebami, s firmou? Hádám, že na koloběžce jsi už nějaký ten pátek nestála, nebo se pletu?

Jája: Nepleteš, dneska na koloběžkování nemám vůbec prostor a čas. Během podnikání jsem zjistila, že největší bohatství, které mám, jsou právě mé děti, protože vyplnily to velké prázdné místo v mém životě. Firma mi vzala životní naivitu a děti mi daly víc, než jen planetu Zemi, ale svět, který má nekonečno možností – víc než vesmír. 

Eli: Vysvětli mi, jak to myslíš, když říkáš, že firma je úspěšná a funguje bez tvého velkého přičinění, to mi s prodejem koloběžek, které vůbec nejsou nějaká levná Asie, jde dohromady?

Jája: Králík, jak familiárně říkám firmě, mě v současné době moc nezaměstnává díky tomu, že jsme v začátku udělali jedno opravdu dobré rozhodnutí. Nechtěli jsme jít cestu běžného prodeje koloběžek, v té době tu prodejců kvalitních koloběžek bylo dost, trh byl pokrytý. My ale s partnerem v koloběhu viděli hlavně jeho prospěšnost pro zdraví. Natočili jsme proto instruktážní videa a koloběžky jsme se snažili nabídnout do firem. V současné době neoslovujeme aktivně další firmy a věnujeme se pouze těm, se kterými jsme navázali spolupráci hned na začátku (jasně, že rozvoji se ale nebráníme). Ještě jsme se nedostali z červených čísel, ale daří se je více neprohlubovat a trochu z nich ukrajujeme. Přiznám se, že kdybych měla děti dřív, asi bych se do toho nepustila. Ale prostě to tak mělo být.

Eli: Máš nějakou vizi na další roky, až děti půjdou do školky a do školy? 

Jája: Zatím ne. Umím si představit, že se budu věnovat firmě, ale jsem připravená i na možnost, že zjistím, že mě Králík do budoucna neuživí a budu si hledat nějakou hlavní práci. Králík uspokojuje takovou mou vnitřní touhu a pořád je i mým koníčkem. Drž mi palce, třeba se to povede rozjet tak, že to bude skutečně jediná činnost, o které budu říkat to je práce, zábava i způsob zajištění financí ne jen pro mě, ale i pro rodinu. Dát to vše dohromady i s třemi dětmi bude ale velký oříšek. 

Eli: To teda. Úplně mi hlavou běží skládačka, jak to zvládnout a je to pořádně velká skládačka!

Jája: Jsou dny, kdy nad tím vůbec nepřemýšlím a pak jsou dny, kdy se té představě jak jít dál věnuji intenzivně, ale zatím jen tužkou do sešitu. Po dlouhé době čekání na děti si tak nějak vnitřně ještě nedovedu představit ten moment, kdy je šoupnu do školek a začnu chodit do práce na plný úvazek. To je vlastně ta motivace Králíka držet při životě. Pohrávám si i s myšlenkou domácí výuky, ale to je budoucnost, kterou se nechci trápit a ráda bych takovéto rozhodnutí nechala na dětech. 

Eli: To se mi líbí – nechat to na nich. Co když každý zvolí něco jiného? Jsou si hodně podobní?

Jája: Povahově jsou neuvěřitelně odlišní a každému vyhovuje něco jiného. V něčem jsou příšerně nároční, ale vykompenzují si to i velkou samostatností a to je velká výhoda. Nevím, zda to mají dané již od narození, nebo je to dané tím věkem, že od sebe okoukávají a navzájem se učí, ale přijde mi, že jsou hrozně chápaví. Moje představa o dětech před tím, než jsem je měla, byla, že dítě je loutka, která pouze uspokojuje své potřeby a než je dokáže zvládat sama, tak potřebuje mámu. Teď ale vidím, jak děti i když ještě neumí mluvit, stejně rozumí tomu, co jim sděluji a bylo pro mě velkým překvapením zjistit, že i roční dítě může mít názor a přitom mít bobek v pleně.

(Podpatková poznámka: o dětech s názorem jednou napíšu knihu, fakt!)

Eli: Pojďmě ještě zpátky ke koloběžkám. Jak se tahle oblast změnila za tu dobu, co koloběžkuješ a v koloběžkách podnikáš?

Jája: Tak vlna koloběžkování se již z mého pohledu převalila. Když jsem se ke koloběhu dostala, byl to ještě takový ten fajn sport pro dospělé, kteří v sobě měli kousek dítěte. Dnes už tomu tak není. Bohužel se v našich obchodech vyskytují i velmi nekvalitní koloběžky a ze zkušenosti vím, že když si takovou koloběžku někdo pořídí jako začátečník, nikdy to kouzlo koloběhu nepochopí a bude naštvaný, že utratil i malé peníze za věc, která prostě nefunguje. 

Eli: Přiznám se, že s koloběžkou zatím nemám zkušenost vůbec žádnou, pokud nepočítám dětství a to nebyly stejné koloběžky jako ty, o kterých tu mluvíme.

Jája: Každému přijde, že prostě za věc, která vypadá jak očesané kolo bez šlapek je škoda připlatit si, ale koloběžka je pohybovému aparátu prospěšnější než kolo a je perfektní na tvarování těla. Takže kdybys chtěla figuru do plavek, můžeme se domluvit na vyzkoušení nebo i koupi koloběžky 🙂 

Eli: Děkuju, až se přiblíží jaro, moc ráda zajedu koloběžku vyzkoušet a můžeme o tom napsat nějakou reportáž na Podpatky 😀 Čím hůř mi to půjde, tím víc pobavíme, takže se není čeho bát 😀 Asi jsem koloběžky doteď podceňovala, viď?

Jája: Přijde mi, když se s někým o koloběžkách bavím, tak to je: „jo to mám doma, mám doma i kolo, i brusle, i lyže“, ale do práce ten člověk pořád jezdí autem a na pravidelnost si čas neudělají. Já jsem třeba na koloběžce jezdila do práce, ale měla jsem štěstí, že jsem se měla v práci kde převléknout, osprchovat, kde třeba zablácenou koloběžku zaparkovat… Chápu, že bez toho to hodně lidí odradí. Problém je i na silnicích co si budeme povídat. 

Eli: Pojdmě od výmolů – jací jsou koloběžkáři?

Jája: Měla jsem kolegyni, která měla jistou značku auta, a když potkala stejnou značku auta, tak na sebe zatroubili nebo blikly dálkovými světly. (Podpatková poznámka: Pak mi prozradíš jakou, protože lidí s mojí značkou auta si mávají, neblikají 😀 ) To samé jsem před dvaceti lety zaznamenala, že dělají i motorkáři. Cyklisti jsou takoví, že se dívají před sebe, ale když potkáte koloběžkáře a zamáváte na něj a zakřičíte „trhni si nohou“ v drtivé většině případů se usměje, zamává jen zkušenější, který už ví, jak pustit jednou rukou řídítko, aniž by mu hrozil úraz. Prostě mi přijde, že na koloběžkách můžou jezdit různorodí lidé a možná to překvapí i je samotné, že ta jízda může na jejich tváři vykouzlit úsměv. A to byl i důvod proč jsem se začala koloběžkám věnovat a dělat jim osvětu. Věřím, že i za 20 let tu pro koloběžky bude místo a má to smysl, ale nebude to lehké přesvědčit je, že koupit si kvalitní koloběžku má smysl.

Eli: Jak jsi vyzrála na skloubení dětí a práce? Co je nejlepší vychytávka, cos zatím objevila? Co ti opravdu funguje? 

Jája: No tím že jsem si užívala nejdřív to mateřství na 100%, tak pro práci nezbylo místo. Časem to člověku ale nedá a k práci se vrací postupně. Takže u nás zafungovalo nic nelámat přes koleno. Když potřebuji pracovat, tak to dětem sdělím, protože to nikdy není na moc dlouhou dobu, a oni to vezmou na vědomí. Roza mě napodobuje a říká „mami já teď tady mám moc důležitou práci“. No, není roztomilá? Vychytávka u nás doma je upřímnost a když děti nechtějí spolupracovat, tak prostě odložím práci na později, kdy mi to už projde. Většinou se ale domluvíme.

Eli: Stíháš i nějaké koníčky? Jaké? A kdy se k nim dostáváš?

Jája: Tak dřív jsem hodně četla a jezdila právě na koloběžce. To teď nejde. Děti jsou malé a je jich hodně, a když už bych večer mohla otevřít alespoň tu knihu, zvolím film, u kterého nemusím přemýšlet nad obsahem a můžu jej vypnout ve chvíli, kdy mi těžknou víčka. Musím uznat, že mi to chybí, ale čas dozraje a všechny koníčky si ke mně cestu najdou, o to strach nemám.

Eli: Vyber si tři otázky a odpověz na ně:

–01– Kdybys mohla pozvat na večeři kohokoli – je jedno odkud je, je jedno, jak je zaneprázdněný a je jedno, jestli je to živá osoba, zemřelá osoba nebo fiktivní postava – kdo by to byl a o čem by sis s ním chtěla popovídat?

Jája: Toma Hankse – Asi bych si s ním moc se svou angličtinou nepopovídala, ale to pomyšlení že jej pozvu na večeři a prostě jen budeme proti sobě sedět, jíst a mlčet tak to by bylo vážně něco. Jen se pozorovat.

–04– Je něco, o čem už dlouho sníš a pořád na to nepřišla řada? Co to je a proč to ještě nenastalo?

Jája: Vidět polární záři. Skandinávii mám projetou na koloběžce, ale v létě. Teoreticky to bylo moje přání ke čtyřicetinám, ale zjistila jsem, že čekáme Aničku tak se odložilo na dobu, kdy to budeme moci absolvovat i s dětmi.

–09– Které roční období máš nejradši a kde ho nejradši trávíš?

Jája: Mám ráda každé roční období. Na jaře miluji tu vůni žížal – tak tomu říkám. V létě ty chvíle po bouřce, kdy je vzduch krásně svěží. Na podzimu miluji ty barvy, když se příroda loučí. V zimě mám ráda sníh a mráz. Upřímně mě mrzí, jak se stává ta příroda nepředvídatelná hlavně na předměstí Prahy. Loňská vedra a sucha a zima bez sněhu je pro mě ubíjející.

Zleva: Toníček, Roza a nejmladší Anička

Eli: Na co jsem se tě zapomněla zeptat a určitě by tě mrzelo, že ses o to  nemohla podělit?

Jája: Je pravda, že ne vždy všechny mé dny jsou v pohodě a že mi neujedou nervy, anebo že mám vše pod kontrolou. Nějak cítím, že v životě nejsou důležité peníze, ať se utrácejí nebo šetří, anebo jich je málo. Důležitý je čas, protože ten pořád plyne a zastavit nejde. To je to, z čeho mám strach. Dělám vše pro to, abych si mohla na konci dne říci, že nebyl zbytečný. Snažím se netrápit se minulostí a nemít obavy z budoucnosti. Ne vždy se zadaří, ale když se to daří víc než na padesát procent, je to fakt super. Pořád se učíme, pořád máme rezervy, i když máme pocit, že jsme na dně. Věřím, že vždy může být lépe, ale i hůře a tak je dobré to co je. Zní to divně? 

Eli: Zní to krásně. Kde tě čtenářky našeho blogu můžou najít?

Jája: Tak na FB pod Jaja Janek nebo na pracovním emailu: office@redrabbit.cz. Máme i webové stránky, ale ty jsou prozatím v útlumu. Čekají na svůj čas. 

Eli: S čím jim můžeš pomoct?

Ráda poradím při výběru koloběžky, jak na koloběžce cestovat, na co si dát pozor, v čem mě osobně po zdravotní stránce koloběžka pomohla, to jsou rady zadarmo a od srdce. Pak můžu i zprostředkovat prodej a sestavení koloběžky pro jednotlivce nebo pro firmy, je toho hodně 😀

Děkuju za rozhovor.
Pokud si chcete s Jájou popodívat, přijměte pozvánku do skupiny Zpátky na podpatky – všechny společně.

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *