Andy a její poprvé. Fakt. A na Valentýna.

Asi bych vás tady měla napínat. Mlžit. Ale nebudu. Článek opravdu nebude o sexu 😀 Bude o mojí vlastní cestě za medailí.

Plán

To tedy byla náhoda. Už pár týdnů jsem měla na FB upomínku, že 14/2/2019 se koná dobrovolný odběr krve přes neziskovou indickou organizaci AAROHI Blood bank. A den předtím mi Eli poslala svůj PRVNÍ ČLÁNEK o dárcovství na okomentvání. Nic jsem jí neřekla a na Valentýna jsem ji překvapila fotkou v červené. Ale pěkně popořádku

Kdo vlastně Aarohi je?

Organizace byla založena v roce 2000. Aktivně podporují dárce a dobrovolníky kolem dárcovství (dobrovolníci pomáhají s organizací, často jde o lidi, kteří byli dárci a už třeba být nemohou). Aarohi blood bank pracuje na základě unikátního neziskového modelu: poskytují akce a místa s vybavením pro darování krve a jejich posláním je umožnit dostupnost krve za přijatelnou cenu těm, kteří si ji nemohou dovolit – zejména dětem s diaknostikovanou talasemií a dětem s leukemií, přijatých ve státních nemocnicích v celé Indii.

Těšení

Na odběr jsem se opravdu těšila, navíc se konal v jedné mé oblíbené organické kavárně jménem Sage farm cafe tady v Hyderabadu. Nikdy před tím jsem krev nedarovala, i když jsem nad tím vždy přemýšlela.

Ani nevím jak, ale když se objevila tato událost o darování krve na FB, ani na chvíli jsem nepřemýšlela nad tím, že bych nedarovala. Přišlo mi to opravdu samozřejmé. Spíše mi nedochází, proč jsem to vlastně neudělala už dávno.

Na Valentýna ráno jsem se pochlubila Eli a ta mě hned vyhecovala, že bude super to nejen absolvovat, ale i motivovat ostatní napsáním článku. Měla jsem radost, že mě podpořila a těšila jsem se o to víc. Představovala jsem si odběr a jak se budu cítit. Co kdybych mohla být valentýnkou pro nějaké malé nemocné dítě?

Andrea po odběru
Andrea po odběru

Přípravy se nesmí podcenit 🙂

Vcelku jasno jsem měla hned v tom, v čem na krev půjdu. Joooo, další článek o šatech 🙂 Na to si u mě zvykejte! U Eli džíny, medaile a projekty a u mě emoce, čančání a styl. Máme to rozdělený 🙂

Ze skříně jsem vytáhla rudé Lindy Bop šaty, styl Audrey – ehm, ta by v nich vypadala určitěěěěě jinak, ale co už; poladila jsem trochu vlasy a přidala květinu, abych byla totálně stylová na první odběr a ještě při Valentýnu! V Česku bych si takhle asi připadala divně, ale jestli je Indie něčím typická, tak že si akce umí užít. To ještě uvidíte 🙂

Sofi jde se mnou

Vzala jsem s sebou i dcerku. Přišlo mi to úplně samo sebou. Jela s námi kamarádka z Číny, Kim, která mi malou v průběhu odběru hlídala. Musím přiznat, že malá z toho celého procesu byla nervózní, stále opakovala: “mami, krev, mooooc krev… bolí, mami?”, stála a žmoulala si ručičky u pusinky a byla v tu chvíli tak sladká. Povídala jsem jí, že to nebolí a že pomáháme dětem, které jsou v nemocnici, a ona mě hladila po ruce a Kim skoro nemusela hlídat. Já byla tak dojatá tím, že i to moje malé stvoření pochopilo, že se nejedná o denodenní rutinu, a že se opravdu jde o něco velkého a důležitého.

Krásná i během odběru Andrea Wunschová
Krásná i během odběru

Jak odběr probíhal?

Po příjezdu na místo jsem vyplnila pár osobních detailů, mezi nimi byla i kolonka: “father´s name”, což mě trochu zarazilo, ale vyplnila jsem. Díky těhotenství i vím, jakou mám krevní skupinu (A+). Vzápětí mi udělali test na hemoglobin – sakra, proč tohle malé pidi píchnutí bolí víc než odběr? Ten vyšel v pořádku, tak hned měření tlaku naprosto prehistorickým zařízením a můj tep vyposlechnut stařičkým Indem. Na 4 lehátkách ze 4, tak jsem čekala. Stála jsem tam, čekala, čekala a culila se. Začala jsem mít nevysvětlitelně dobrý pocit.

Za pár minut mi bylo nabídnuto místo a jeden z dobrovolníků mi začal nelidsky drtit paži škrcením a hledáním té pravé žíly. Mezitím přicházeli další dárci. Ruch, živá atmosféra. Lidé, kteří vedli tuto akci se všech po odběrech ptali, jak se cítí a všem ze srdce děkovali.

Začalo mi opravdu docházet, že tohle má smysl a úsměv mě neopouštěl.

Já a jehly

Měla bych se vám přiznat. Jsem ten typ, co má jehly rád a nevadí mi to píchnutí a vždycky koukám na následné proudění krve do zkumavky. Tentokrát jsem koukala na krev tekoucí do hadičky vedoucí k vcelku velkému pytlíčku o objemu 450ml.

Upřímně, moc se tím neotáleli, zpětně si uvědomuji, že pan dobrovolník, který mi jehlu zaváděl, neměl ani rukavice! (Pozn.: to se vám v Česku opravdu nestane!)  Vrazili mi do ruky smajlíkový míček a jedem. Takže za 10 minut hotovo, jemně mi jehlu zase vyndal, tentokrát sterilně zalepil a ještě cca 5min jsem si poležela. Cítila jsem se skvěle! Hlava se nemotala, ale šrotovalo mi v ní slušně. Cítila jsem něco, co ještě před tím ne.

Focení hrdých dárců :-D Andrea
Focení hrdých dárců 😀

A uděláme si to hezký

Indové si oslavy opravdu umí užít. A strašně rádi pózují! Zatímco v česku dostanete maličkej špendlíčeks kapičkou na kousku kartonu a po deseti odběrech papírek velikosti dvou vizitek s vaším jménem vypsaným rukou a razítkem, v Indii si poděkování za odběr užijete.

Obdržela jsem certifikát, Obří, křídový papír, zlatem lemovaný a to hned po mém prvním odběru v životě!  A tady, proč vlastně chtěli jméno otce. Otec je v Indii patriachálně velmi důležitým článkem v rodině, proto je zmíněn v diplomu i on. Následovalo pózování u zdobného rámu s potvrzením, že jsem dárce, gratulace a jídlo 🙂 Vyfasovala jsem banán, máslové sušenky, vodu a pak další vřelé poděkování s podáním ruky.

Certifikát a svačinka

Nekončím

Eli asi jen tak nedoženu, ale vím jistě, že tohle není poslední odběr. Ten pocit! Ten pocit za to opravdu stojí. Usmívám se, kdykoli si na to vzpomenu. Tušila jsem, že to bude fajn, ale realita je lepší.

Nečekejte

Nikdy nevíte, co se může stát… někomu blízkému i Vám, malému dítěti, komukoli… Běžte do toho. Jestli jste už o tom přemýšleli, nebo ne, neodkládejte to jako já. Běžte hned zítra!

A jestli nebude moct Eli s Theem, půjdu vás ráda podpořit já.

Přání

Věřím, že až si Sofi jednou tohle přečte, bude taky pyšná – na sebe, že tam byla se mnou a na mě, že jsem to zvládla. A bude znát dárcovství ode mě a od tety jako běžnou věc. A třeba v osmnácti bude chtít pokračovat. Protože pomáhat je prostě skvělá věc.

Andy

Diskuse a anketa už čeká TADY.

Předešlé články najdete TADY PRVNÍ a TADY DRUHÝ.

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *