O motivaci – krátce, poprvé a snad i naposledy

Článek o tom, proč mě rozčilují debaty o motivaci.

O čem to bude

Pojďme si nejdřív ujasnit, co to ta magická motivace je. Kdy se o ní mluví? Nedokázala bych chodit do fitka šestkrát v týdnu, na to nemám motivaci. Kde bereš motivaci, když se probudíš, je ti mizerně a prostě se ti tam nechce? Šéfe, a jak mě budete motivovat? Tohle bych hrozně chtěla, motivaci mám, ale chybí mi čas a peníze a podmínky a podpora. Kde bereš motivaci každé ráno vstávat v pět ráno a jít do práce? Chci něco změnit, ale motivace mi nějak chybí.

Co mají tyhle všechny hlášky společného? Předpoklad, že motivace je něco tam venku, co je potřeba ulovit a pak držet za nohu, aby to neuteklo 🙂

Dva aspekt

Když chcete něco změnit, změňte to. Nebo si přiznejte, že to zase tak moc změnit nechcete. Hezky to popsala Emily Skye, která mě vlastně přivedla na myšlenku napsat tenhle článek:

How bad do you really want it? Do you want it just a little bit or do you want it with every fibre of your being? In the context of transforming your life through health and fitness you need to ask yourself do I really want to do everything it takes to reach my fitness goals. If the answer is yes than nothing will stand in your way. There won’t be any excuses, there wont be any complaining. There’ll just be a focussed effort on getting the job done. If you only want it a little bit you’ll find every excuse in the world to eat that unhealthy meal because cooking is to hard or time consuming. Or finding the excuses to miss that training session because you’re too tired or its just all too hard.

Jak moc to chcete? Chcete to jen tak trochu, nebo to chcete každičkým kouskem vaší existence? Uděláte všechno, co bude potřeba, abyste svého cíle dosáhli? Pokud ano, překonáte každou těžkost, nebudete se vymlouvat, stěžovat si, žádná překážka nebude příliš velká. Pokud to ale nechcete dost, budete se plácat od výmluvy k výmluvě, všechno bude příliš těžké a vy příliš unavení. (Volná parafráze, angličtináři si dají originál 🙂 )

Dvě otázky

Kdykoli řešíte, že něco chcete, jsou tam dvě otázky. Ne jedna.

Ta první je snadná a zní:

Chci to?

Skoro jistě odpovíte ano. Chcete být štíhlá, umět anglicky a vyhrát v soutěži.

Ta druhá otázka zní:

A jste ochotní podstoupit všechny ty útrapy, co to bude obnášet? Opuštění komfortní zóny, pokusy a omyly a pocit, že jste k ničemu, když vám to hned nejde a pohledy okolí, proč to máte zapotřebí a snažení a zkoušení a hledání a tápání?

Jo, tohle celé je ta druhá otázka. A ano, zní pěkně hrozivě. A asi se vám chce zakřičet: Zbláznila ses? Komu by se do toho chtělo??? A víte co?

Je stejně fér odpovědět si na ni ano, jako je v pohodě si na ni odpovědět ne.

Jestli si ve skutečnosti prostě chcete postěžovat nebo se třeba zasnít, jaké by to bylo super, kdybyste uměla líp anglicky nebo vyhrála soutěž nebo zhubla, ale ve skutečnosti vás to, že to tak není, zase tak moc neštve, tak buďte v pohodě s tím, jak to je a netrapte se. Svět se nezboří. A vám bude líp. Není potřeba mít všechno, je potřeba být v pohodě

A je to. Toliko k motivaci.

Protože, podle mě je většina toho, co se o ní napíše, úplně zbytečné. Chci? Tak máknu. Nechci? Tak si to udělám hezký tak, jak to je.

Být v pohodě, o to tu běží

Co vy? S čím jste nespokojené a na co nejčastěji nadáváte a o čem nejčastěji říkáte, že už je potřeba s tím něco dělat? A co bylo to poslední, co jste se naučily nového a s čím jste začaly?

Eli

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *