Všude dobře, doma nejlépe – nejen pro Pražandy

O cestování mém a mojí rodiny a pobytech kratších či delších mimo Česko toho bude určitě ještě napsáno hodně. Nyní by mě ale zajímalo, kde je vaše doma? Na horách, v nížinách, ve městě, na vísce? Já aktuálně bydlím v Hyderabádu, v Indii. Ale moje doma tu ani druhým rokem není.

Táta a sentiment

Jaro je tady! Můj táta mi poslal fotografii prvních jarních květin pod zbytkem sněhu. Tak nějak mě to dojalo a říkám si, že na tom jaru něco bude. Z ničeho nic jsem si uvědomila, že toto období roku mi v Indii hrozně moc chybí a s tím, že mi chybí i domov.

Asi si začnete uvědomovat váhu domova, až v něm po nějakou dobu nejste.

Sněženky

Praha

Jsem rozená pražanda, celá naše rodina odtud pochází už přes čtyři generace. Prahu miluji a díky mým prarodičům (babička stále žije – 84let) jejichž život se točil kolem centra – Nové i Staré město, jsem se dozvídala o zajímavých místech, budovách, trzích i lidech. Vyprávění z válečného období i z období komunismu.

Praha. Usmívám se, když to píšu. I když jsou v Čechách místa, kde se mi líbí a kam se i ráda vracím, Praha je ale prostě srdcovka. Není vůbec na škodu vyjet občas za Prahu z toho ruchu do pořádného lesa, vyšlápnout si to na Dvoračky, nebo zajít do skanzenu. Máme chalupu na Sázavsku, s mužem mám krásné vzpomínky ze Šumavy, s přáteli jsem zažila super chvíle na Třebíčsku, s rodinnými přáteli na Liberecku… Doma je ale doma a moje doma je v Praze.

Holešovice

Do svých 20ti let jsem žila s rodiči a sestrou v Holešovicích (Praha 7). Líbilo se mi, že jsme bydleli v blízkosti řeky, nedaleko dnes již zaniklého pivovaru (dodnes si pamatuji vůni chmelu, když se vařilo), Stromovky a Tróje, zoologické zahrady a kousek i od prarodičů. Veškerá infrastruktura byla v dosahu a jako bývalá dělnická čtvrť za 1. Republiky mi už tehdy přišla strašně cool.

Pak v srpnu roku 2002 přišla povodeň. Bydleli jsme v přízemním bytě vedle Vltavy, byt to odnesl opravdu zle. To byly smutné okamžiky pro všechny, koho se to v té době týkalo. Dnes se tato čtvrť naprosto změnila, troufám si říci v hipsterskou část, plnou kaváren, galerií, dyzajnových obchodů, barber shopů… Budovy se po povodních hezky zrenovovaly a přibyly i další moderní stavby. Stále se tam ráda vracím.

Povodně 2002

Horní Počernice

Rodiče poté vyhlédli nové bydlení v okrajové části Prahy 20 v Horních Počernicích. Pamatuji si, jak táta říkal, “hlavně daleko od vody”. Klidná část, v blízkosti přírody, cyklostezek, Xaverova a plná prvorepublikových vilek pomíchaných s panelovými domy.

Pro mě to byla obrovská změna oproti bydlení nedaleko centra a zrovna v mých dvaceti, kdy jsem každý víkend pařila, to nebylo něco, co  by mi udělalo velkou radost. Musela jsem jezdit ve svých očích hrozně, hrozně moc daleko. Najednou jsem nebyla pěšky za 15 minut kdekoli, kde se mi zachtělo.

Dnes jsem ráda, že si rodiče tuto část vybrali, s odstupem vidím spousty benefitů okrajových částí. Možná i tím, že to vidím jinak okem matky, než 20ti leté pařmenky:)

Chvalský zámek

Cestování

Po škole jsem začala cestovat a žít v zahraničí.(Nizozemí – Lelystad, Almere, Niew Veneep, poté UK – Londýn a zase zpět do Nizozemí do města Ijmuiden) Léta utíkala a po návratu do Česka jsme se nastěhovali s mužem do pronájmu na Praze 9 Kyje, hned u rybníka. Krásné bydlení se zahrádkou, příjemné procházky v okolí a díky příměstskému vlaku v centru Prahy za ideální čtvrt hodinku.

Hloubětín

Za dva roky na to jsme se nastěhovali do už našeho prvního vlastního bydlení jen za kopcem, do 54m2 bytu po manželovu dědovi, taktéž  v deváté pražské čtvrti Hloubětín. Tuto část jsem znala z okénka tramvaje, když jsem tudy projížděla na střední na Lehovec. Tenkrát ještě byla konečná metra trasy B na Českomoravské. Sakra to je let. No a už tehdy se mi Hloubětín rozhodně nelíbil, natož abych pomyslela, že tam za pár let budu bydlet! A ejhle, po renovaci a narození naší holčičky jsem si to místo přeci jen svým způsobem oblíbila a mohu mu říkat Domov. I když je to malý byt, je náš, je s láskou renovovaný a máme v něm už teď krásné vzpomínky.

Čtvrti známé i neznámé

Žižkov, Karlín, Letná, to jsou další části Prahy, kam jezdím vždy ráda. Za zábavou, na kafe, kulturou, prací, procházkami.

Naopak, jsou části Prahy, kde jsem doposud nikdy nebyla, třeba v Chabrech, na Lužinách, na Zličíně… Praha se zdá být malým městem v porovnání s jinými hlavními městy a přesto tak velká.

Karlův most

Domov

Náš maličký byteček nyní pronajímáme a jsme tisíce kilometrů daleko v Hyderabádu. Ale na domov, na Prahu, na rodinu i přátelé myslím neustále, zvlášť tady. A o Indii zase příště. To bude docela jiné vyprávění.

Na to, kde je vaše doma čekáme TADY.

Andy

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *