Jehlou pod kůži – tentokrát ale ne o dárcovství

Milé dámy, děvčata. A je zde další, pro někoho třeba stále kontroverzní téma: tetování.

Pro začátek nabídnu zcela aktuální rozhovor se svým mužem:

  • On: Co zase děláš na tom kompu?
  • Já: Píšu.
  • On: O čem?
  • Já: O tetování.
  • On: Jak můžeš psát o tetování, když žádný nemáš?
  • Já: Píšeme s Eli o tetování, no. Že ho chceme.
  • On: Víš,co? Vezměte se s Eli za ruce, a pro nějaký tetování si dojděte společně.
  • Já: To je skvělý, že to podporuješ, taky nás to už napadlo. 😀

Ano, opravdu čtete článek o tetování, které nemám. Tedy jinak, my obě totiž tetování máme! V hlavě! A shodly jsme se, že už vlastně strašně dlouho. Obě nějaké chceme přes 15 let a nebyly bychom to my, kdyby ve vzduchu nevisela nějaká ta výzva.

Mořská panna

Věděly jste, že slovo kérka je převzaté z romštiny: kérovat = tetovat? Kérka neboli tetování, to byla v mých očích vždy cool záležitost.

Jako malá holka jsem chodila s mladší sestrou v neděli tátovi pro pivko do džbánu a každou neděli seděl v hospodě starší pán, který měl vytetovanou modrým inkoustem mořskou pannu na předloktí. Barva nebyla vůbec sytá, podivně vpitá do vrásčité kůže, okraje tetování dávno neostré, stočený ocas panny byl velikostně v nepoměru se zbytkem jejího těla, prostě žádná dokonalost. Ale i tak to bylo první tetování, které mi v hlavě uvízlo.

Pokaždé jsem mu na tu ruku doslova civěla. Možná ji měl z vězení, možná si ji nechal kamarádem udělat, když se jen plavil po českých řekách, a snil o řízení remorkéru, možná to byla podobizna jeho dívky v mládí, a nebo byla mořská panna prostě jen v době jeho mládí “in”. Civěla jsem, ale nikdy se nezeptala.

Reprodukce, zdroj Amazon

Velký zadek

Ve svých cca dvaceti letech jsem zjistila, že asi trochu závidím těm, kdo se v mém věku pochlubili novým obrázkem. V té době, pamatuji, “letělo” tribal tetování a spousta mladých holek si nechávala dělat prapodivné ornamenty, nejčastěji na bederní část těla, různě propojené černé čáry od silné po slabší, rádoby něžně působící. Upřímně, už tehdy jsem si připadala tlustá, takže toto místo jsem vyloučila hned. Tetování na bedrech a bokové džíny byly na mé černé listině, jakkoli to byl obojí obří trend. Díky bohu za tu černou listinu 😀

Zůstane ti to na celý život

Ornamenty nebyly můj šálek kávy, ale i tak jsem začala přemýšlet o tetování jako o reálné součásti svojí osoby. Nedokáži dnes říci, co bylo tím hlavním podnětem, ale tetování mi učarovalo a přitahovalo mě více a více. Začala jsem se inspirovat v začínajících, nebo v té době nedávno zřízených pražských studiích (Joshua, Tribo, Tattoo Alien, UZI…), libily se mi původní mayské vzory a symbol slunce, jako zrození všeho. Místo jsem měla také vybráno. Na nárt.

Mayské slunce – jedna z mnoha variant

A tak jsem se zmínila rodičům. Abyste byli v obraze, svěřovala jsem se jim už od dětství se vším možným, vztah jsme měli vždy moc hezký, nebyl důvod s nimi nesdílet tenhle plán.

  • Máma: Ježíííššš, vždyť to vypadá hrozně.
  • Táta: Neblbni prosím tě
  • Máma: Zůstane ti to na celý život!
  • Táta: Až budeš stará, budeš to mít scvrklý.
  • Máma: Co když se ti to nebude za několik let líbit.

Zkrátka, ani jeden nesršel podporou, dalo by se říct, že byli v šoku a rozhodně nesouhlasili ani v nejmenším.

Moje sebevědomí a nálada na kérku upadly v zapomnění. A ano už jsem byla dospělá a mohla si rozhodnout o svém těle, jak jsem chtěla, jenže… Co když měli naši v něčem pravdu?

A zase brouk v hlavě

A tak léta utíkala, na nárt a mayské slunce jsem nemyslela.

A pak jsem jednou v létě viděla sedět u stanice metra Můstek na lavičce slečnu s dredy a nádherným barevným abstraktním tetováním na ruce. Doslova jsem na ni zírala. Civěla. Jako na toho pána s mořskou panou. ale dvakrát stejnou chybu? To bych si neodpustila. Takže tentokrát jsem se nadechla a zeptala se. Odpověď zněla: Ondrash tattoo.

Hned jsem  vlétla na internet a začala se zajímat o jeho práce, plánovala jsem co a jak. Studená sprcha bylo zjištění, že má beznadějně plno na rok dopředu a to si ještě vybírá.

Zdroj Ondrash Tattoo

I tak jsem našla nové zalíbení v abstrakci a barevném tetování.

Postupně jsem ještě začala díky pin up oblékání pokukovat po stylu “Old school” a aby toho nebylo málo, tak mě ještě stihl zaujmout styl “Dotwork”.

No, tak to bych měla! Mám tady tři úplně rozdílné a dokonale nesourodé styly tetování, které se mi opravdu moc líbí a já zase nevím!

Výběr a už fakt finální

Takže co s tím? abstrakce tečkováním? Nebo ladit podobné barvy a kombinovat abstrakci a prvky old school? Nalijme si čistého vína. Na to, abych bouchla do stolu a řekla “Výzva”, na to se necítím. Ale až si tohle Eli přečte, jaká je šance, že to neudělá ona, že?

A tak jsem tohle téma opatrně nadhodila. A ukázalo se, že Eli je na tom dost podobně. A že ta výzva je asi nevyhnutelná.

Co mě uklidnilo je, že na hodně věcech jsme se shodly. Nechceme klišé z katalogu. Chceme, aby se tatér, kterému se svěříme, napojil na naši vizi, náš životní příběh a dokázal nám poradit a pomoc s originálním návrhem. Nejspíš budeme potřebovat někoho s obrovskou trpělivostí. Já chci tetování barevné, Eli černé, takže je jasné, že to bude muset být někdo šikovný. A taky chceme vidět portfolio, do kterého se zamilujeme a musí nám sedět oběma jako člověk a jak to tady po sobě čtu, tak máme před sebou dalších patnáct let hledání 😀

Old school tattoo
Zdroj: https://entertainmentmesh.com/5-best-american-traditional-tattoos/old-school-pin-up-girl-tattoos/

Ve středních letech? V krizi?

A ne, nemyslím si, že jsem na tetování “stará”. Je mi 37 let a už nechci tetování jen z rozmaru, nebo jen proto, že se mi “to líbí”. Chci ho milovat, chci se na něj neustále dívat, chci aby pro mě mělo váhu, chci v něm mít příběh,chci zažít tu bolest, já ho prostě CHCI!!!: 🙂

A až mně bude 65let a půjdu si pro důchodcovskou tramvajenku a potkám dalších 5-6 babiček s tetováním, budu se bavit a říkat si, jak jsme prostě cool.

56 let
Zdroj: https://www.boredpanda.com/56-year-woman-body-piercing-tattoo-julie-burning-lotus/?utm_source=google&utm_medium=organic&utm_campaign=organic

Jo a teda mám teď obavu. Všichni, kdo mají tetování mi říkali, že jedním to většinou nekončí. Tak abych nakonec neskončila s “rukávem” 🙂

Tak dámy, jak to máte vy? Tetování ano nebo ne? Jaký styl se vám líbí? Pokud máte tetování, skončily jste prvním? Diskuse čeká TADY.

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *