INDIE – Hyderabád

Než se rozepíšu o životě tady, ráda bych Vám poskytla pár informací o městě, aby jste měli trochu představu, kde jsem, co vidím a co cítím.

Tak tedy HYDERABAD – ”Hajdařino město”

Jde o hlavní město státu Telangana v jižní části Indie, a jeho nejstarší část má něco málo přes 400 let. Tedy v porovnání s jinými městy v Indii nejde o až tak staré město, ale stále má co nabídnout. Původní obyvatelstvo bylo z 99,9% muslimského vyznání. Dnes tu však spokojeně žijí hinduisté i muslimové dohromady. Město je známé jako město perel, nebo nejlepšího jihoindického pokrmu Biryani – sakra pálivého masa, většinou kuřete nebo skopového, s dvěma kily rýže, curry lístků, badyánu, skořice, chilli a dalších ingrediencí. Ano, už jsem se ho přejedla a přepálila.

Expanze po indicku

Bydlíme v novější části města, jde o užší centrum, ale naše čtvrť – říká se jí tu Hitech city nebo taky Cyberabad – stále ještě expanduje. Domy konkrétně v naší kolonii (tak se tu tomu opravdu říká, představte si to jako že čtvrť je třeba Praha 7 a kolonie je Letná 😀 ) jsou přibližně 12 let staré. Po celé Indii je naše město známé také jako Silicon Valley of India. Mají zde sídla mezinárodní korporátní firmy, převážně v IT službách, budují se stále nová obchodní centra, ohromné nové bytové komplexy, nadzemní dráha a další. Na konci roku 2018 se zde otevřela IKEA, jako první obchod téhle značky na celém území Indie. 

Otevření IKEA obchodu si nenechalo ujít asi milion lidí

Všeobecně se zde snaží o zlepšení infrastruktury. Říkám “snaží”, protože to je ten nejlepší popis toho, co tu vídám. Jaksi stále budují a při tom zapomínají na lidi jako takové. Chodníky, kanalizace, bezpečnost, zeleň, osvětlení, apod., to jsou pořád věci, které bych tu čekala, že se při všem tom budování objeví a stále nic. Pozoruji okem Evropanky, je patrné, že Indům to nevadí.

A když už chodník je, moc se po něm jít nedá

Díky neustálému budování, minimálním srážkám a vlhkosti, zde není nouze o všudypřítomný prach a v neposlední řadě i o hluk. Říkám si občas, zda toto skoro desetimilionové město je připraveno na tak rychlý růst. 

Kontrasty města

Vedle nově vyrůstajících komunit a obchodních center, je vždy přítomen klasický slam. Jde o většinou modré celty na kůlech, v lepším případě s vlnitým plechem místo střechy. V nich přebývají lidé, muži, ženy i děti, pracující na těchto stavbách. Asi si trochu dokážete představit, jak to vypadá, co se hygienických podmínek týče. Pitná voda je dostupná pouze balená, toalety chybí.

Nikdy jsem si nedokázala představit vidět život těchto lidí doopravdy. Kdysi z dokumentů o Indii mně přišly takové situace nemyslitelné v 21.století. A teď jsem tady a vidím to na vlastní oči a nutí mě to přemýšlet. Realita je krutá. Ženy perou svá sárí a oblečení vodou ze studně, mlátí prádlem o kameny a suší je na křoví, vedle tuny pohozených odpadků. Vaří na otevřeném ohni uprostřed slamové komunity.

Všudypřítomné slumy, tady jeden nový vzniká

Na druhé straně je šokující i vtipné, že každý “stan” má svůj vlastní satelit. Co by to bylo za Inda bez televize a bez mobilu. Špinavé děti bez bot a doslova s dredy na hlavách pobíhají okolo a honí starou pneumatiku klackem, holčičky jsou už povětšinou ostříhané nakrátko. Tohle všechno vidíte každý den a už se nepozastavujete. Ženy vás zdraví s úsměvem, ukazují svá miminka, děti kolem pobíhají a dožadují se pamlsku, protože si vás pamatují, když jste jim dali jednou dvakrát čokoládu. Je to život, který si nevybrali, ale který žijí, jak nejlépe umí. Jde o původ, kastu, lepší možnosti většinou nemají. Takhle jsou zvyklí žít po generace.

Slum u vody, kde se pere, vaří i vykonává potřeba zároveň

Na každém rohu, ať už u luxusních zástavb nebo u slamů jsou na každém kroku pestrobarevné pouliční stánky s jídlem a nezbytným čajem. Buď jen “chai” nebo “masala chai”. V případě “chai” jde o tučné mléko s čajem a hodně, hodně moc cukru. V případě “masala chai” se přidává kardamon a zázvor a hodně, hodně moc cukru. Na hygienu se samozřejmě moc nekouká, ale musím vám říci, že už jsme si s malou vcelku zvykly. A chodíme skoro každý den k nějakému takovému stánku na autentický indický chai.

Jak se kam dostat

Jestli mi někdo někdy v Česku řekne, že je dopravní zácpa, budu se z plna hrdla smát:) v tomhle bodě bude Indie na první příčce. Nejenže jsou velká města plná prachu, ale bohužel i smogu. Na emise se tady opravdu nehledí. Mým a Sofí nejběžnějším dopravním prostředkem je taxi služba Uber a zdejší Ola. Pokud nejedeme daleko, občas vezmeme i rickshu. Jde o to, že na velkých křižovatkách vás pak čeká smogová smršť z ostatních ricksh, autobusů a nákladních aut. Ze začátku to byla pro Sofí zábava:)…ehm, pro mě tedy taky. Největší špička je kolem 10h ranní a potom kolem 18té hodiny večer a to přes celé město. Z tří pruhů si Indové udělají pruhů deset a troubí a troubí a troubí. Tahle součástka v autech jim zaručeně musí odejít jako první:) po čase jsem pochopila, že i oni mají jakási pravidla. Dorozumívacím prostředkem je ano, klakson:) 

Autorickshaw je jedním z rychlejších transportů během doravní špičky

Ne, řídit bych tady opravdu neodvážila, a to si jako dost věřím. 

Volný čas v Hyderabádu

Lukáš má naštěstí od začátku pracovní dobu od po-pá, víkend volný. Běžné jsou zde právě i pracovní soboty. První volný čas patřil městu a poznávání. Hyderabád má co nabídnout. Staré město, okolí Charminaru (Čtyři minarety), monument a zároveň mešita, byl postaven roku 1591, každý víkend se kolem něj koná ohromný market, naprosto se vším. Jde o ikonickou stavbu Hyderabádu.

Charminar a chai

Chowmahalla Palace (Čtyři paláce), založen roku 1750. Krásná stavba a nádherný interiér. Připadáte si jak v pohádce 1000 a 1 noci. Okolí vybízí k příjemné procházce, areál má přes 12 akrů. 

Golconda fort – Opevnění kousek od Hyderabadu, počátky se datují do 12.st., na procházku a výšlap také fajn!

Golconda fort – výlet na celý den.

Hussain Sagar Lake – jezero s velkou sochou buddhy, vystavenou v roce 1992. Toto jezero půlí město od sesterské části města Secunderabad. Z pevniny se dá na lodi dostat k monumentu a plavba je trochu zážitkem:)

A kousek od nás, cca 8min autem je i známý Shilparamam, indická tržnice s umělecko řemeslnými předměty, sárí, látkami, soškami, bronzem, dřevem apod. Příjemné místo i na malou procházku.

Shilparamam areál se dá zvládnou i s kočárkem

Asi 5min od nás pěšky je veletržní areál, každý víkend se něco koná, a tak podle možností a tématu se občas zajdeme podívat.

Nyní už do starého města často nejezdíme, ale za to jsme začali objevovat stylové kavárny, navštěvujeme flea markety. Každý víkend je co vidět, co slyšet. Hinduisté mají spousty zajímavých svátků a zrovna v březnu se chystáme na jeden z větších, s názvem Holi. Letos svátek oslavíme na Goa! Jde o oslavu jara a barev a odehrává se vždy při úplňku měsíce.

Holi Indové umí oslavit!

O Indii je stále co psát, příště třeba něco z našeho běžného života 🙂

Tak co holky, byla jste některá už v Indii? Pokud ano, podělte se o příběhy! Pokud ne, lákala by vás nějaká část? A jak to máte s pálivými pokrmy? 

Na vaše příběhy, postřehy se už teď těšíme ve skupině TADY.

Andy

Facebooktwitterpinterestmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *